Může práce bavit? Já říkám, že musí!

“Ale tebe to baví, takže ty nevíš co je to práce. Práce není proto, aby tě bavila, ale proto aby ti vydělávala peníze. Až dospěješ tak to pochopíš.” Tak přesně toto mi řekl můj tehdejší přítel, když mi bylo 18. Tehdy jsem se ještě nevěnovala floristice, ale práci jsem měla. A už tehdy mě ta práce bavila. Nemusím asi říkat, že ten vztah dlouho netrval. Ale ovlivnil mě na celý život.

Toto jeho prohlášení totiž spustilo dvě mé celoživotní mise. Najít si svoji práci snů. Takovou, ze které si nebudu chtít brát dovolenou. A ta druhá mise byla najít životního partnera, který tuto filozofii sdílí. Troufám si tvrdit, že se mi podařilo obojí (ťukám do dřeva), ale nebudu lhát, cesty to byly obě dlouhé a mé okolí si často klepalo na čelo (u výběru povolání i partnera).

Ať jsem dělala cokoliv, vždy mě to bavilo

Než jsem se dobrala k floristice, tak jsem dělala různá zaměstnání, učila angličtinu v jazykovce a firmách, trénovala moderní gymnastiku, vedla hodiny ve fitku nebo dělala au-pair ve Skotku. Všechny tyto pozice mají jedno společné. Všechny mě bavily. Ne, rozhodně neříkám, že to byla vždy procházka růžovým sadem.

Rozhodně jsem měla chvíle, kdy jsem chtěla po studentech hodit fixem (hodněkrát), puberťačky na tréninku uškrtit (taky dostkrát) nebo sednout na první letadlo ze Skotska (to jen jednou, protože Skotsko fakt miluju, takže bych radši utekla od dětí třebna na ostrov Skye).

Vždy jsem ale tyto práce milovala a v tu danou chvíli jsem nechtěla dělat nic jiného. Ale rozhodně to nebylo vždycky lehké. Některé práce byly náročné fyzicky a některé mentálně. No a pak jsem se dostala k floristice, která vás ve svatební sezóně vyždímá fyzicky i mentálně.

Řetězová reakce

Vlastně se ty moje dvě celoživotní mise krásně propojily. K floristice mě totiž navedl můj tehdejší přítel, dnes již manžel, tehdy i teď můj nejlepší kamarád. Dostala jsem se do fáze, kdy mě učení angličtiny přestalo naplňovat. 

Tehdy jsem si manželovi stěžovala, což mi mimochodem prý jde skvěle (manžel je holanďan a říká, že stěžování si by mohl být český národní sport), že chci dělat něco jiného, ale vlastně vůbec nevím co. A začalo pátrání v sobě sama.

Co bych chtěla dělat? K čemu tíhnu? Vždy mě to táhlo ke kreativním činnostem, ale do té doby jsem nenašla to pravé médium, přes které moji kreativitu vyjádřit. Učila jsem, troufám si říct kreativně, v gymnastice bylo kreativity též hodně, ale pořád to nebylo ono. No a malovat jsem neuměla a se zpíváním to bylo ještě horší.

Nejtěžší věc v životě je být upřímný sám k sobě

Mým dětským snem však bylo stát se zahradní architektkou. Ale měla jsem pocit, že na to už mi ujel vlak. Dnes vím, že neujel, ale taky vím, že by to byla slepá ulička. Cítila jsem ale, že květinám bych se chtěla věnovat. Můj partner navrhl, abych se stala floristkou (holanďan no). Ne abych pracovala v květinářství, ale pracovala pouze na zakázky. Dlouho jsem o tom přemýšlela, protože:

• Jsem vždy tvrdila že nikdy nebudu podnikat
• Nevěděla jsem o květinách vůbec nic (ale fakt vůbec)
• Nevěděla jsem vůbec nic o aranžování
• A hlavně, měla jsem strach, že všichni hned uvidí, že nic nevím a neumím

Svatební květiny aneb láska na celý život

Ale ta myšlenka mě nadchla, fakt hodně. A tak jsem se zapsala na dvoudenní kurz vázání kytic v holandském Boerma Institut. A zamilovala jsem. Vášnivě a troufám si říct, že na celý život. Víte jak lidé říkají, že když potkali svého životního partnera, tak prostě hned věděli. Země se zatřásla, ucítili motýli v břiše a byla ruka v rukávu. No a tak já to měla s floristikou.

Zapsala jsem se na týdenní kurz v Boerma Institutu, chodila pomáhat v Brně do květinářství (kde budu nadosmrti paní Milušce vděčná, že se mě, holky bez zkušeností ujala a dala mi šanci) a za rok už jsem chystala svoji první svatbu.

První svatba

Narovinu říkám, že jsem byla k smrti vyděšená. Pracovala jsem tehdy z domu a celou noc chodila kontrolovat, jestli kytky nevypily všechnu vodu. Zpětně vím, že i kdybych měla ty nejžíznivější kytky na světě, tak to množství vody, co jsem jim dala, by nikdy za noc nevypily. 

Svatební kytici jsem ještě o půlnoci neměla hotovou. Při snad stém pokusu jsem už jen brečela a říkala, že jsem nevěstě slíbila tu nejkrásnější svatební kytici a přitom ji nezvládnu.

Na sto první pokus se mi ale povedla! A dodnes je to jedna z mých nejoblíbenějších svateb a fotku z ní mám stále na webu. Tímto děkuji Blance, ženě, která stejně jako já věří, že člověk si má své sny plnit a zároveň ostatním na té cestě pomáhat, že ve mě tehdy měla důvěru.

Začátky na vlně nadšení

A jestli toto byl jediný případ, kdy jsem se cítila v koncích a pak už bylo vše zalité sluncem? Rozhodně ne. Podobných stresujících zážitků mám vlastně spoustu. Asi by vydaly na celou knížku. A moje první (fakt úplně první) pokusy o vázání kytice? Ty fotky mám dodnes schované, ale myslím, že je nikdy nikomu neukážu. Byla to fakt hrůza. Hrůzná hrůza. Instagram by asi spadnul, kdybych je tam někdy hodila 😀

Šlo to fakt krůček po krůčku, ale na každý z nich jsem byla hrdá. Mnohokrát jsem musela vystoupit ze své komfortní zóny (vlastně mám pocit, že jsem se ze své komfortní zóny na několik let vystěhovala), ale všechno to stálo za to. A proto je důležité jet v začátcích na totální vlně nadšení. Ta vám totiž pomůže překonat většinu problémů a snadno díky ní přehlédnete všechny ty, kteří si klepou na čelo, když vás vidí. 

A ta první svatba? Už když jsme tu svatbu plánovali, tak jsem věděla, že ji zvládnu. Měla jsem potřebné znalosti, jen mi chyběla ta praxe, aby mi to netrvalo, tak hrozně dlouho a ze všeho se nehroutila. 

Zpětně jsem si naprosto jistá, že těch sto pokusů o svatební kytici nebylo tak hrozných. Vždy jsem však byla v práci velká detailistka. Dodnes občas vážu svatební kytici na třikrát. Holky v dílně se mě vždy ptají: Proč to proboha děláš znovu, vždyť vypadá dobře.” A já vždy říkám: “To sice je, ale já chci aby byla dokonalá.” Jak se to vyplácí se můžete podívat zde.

Cíl? Úžas klientů nad svatebními květinami i servisem

Už od začátku jsem si zakládala na perfektním klientském servisu a ještě dokonalejším výsledku. Tímto přístupem jsem si sice přivodila pár nervových kolapsů, spoustu hodin práce navíc a občas i menší profit ze zakázky (protože když nakupujete kytky na svatbu a oni mají ve velkoobchodě naprosto perfektní květiny, které ve svatbě budou vypadat božsky, tak je tam přece nenecháte! I když jste s nimi v kalkulaci nepočítali…).

Přes to všechno to ale byla (a stále je) úžasná cesta. A nejlepší pocit a největší dík? Když mi po svatbě klienti napíší, že květiny předčily jejich očekávání. Když říkají, že bez květin ode mě by jejich svatba nebyla tak úžasná. Nebo když mi do recenze napíší, že ze všech jejich svatebních dodavatelů byla práce se mnou ta nejpříjemnější, nejjednodušší a výsledek nejlepší. 

Je důležité nebýt v tom sama

Všechno to ale stálo stovky možná tisíce hodin práce na sobě. A ta práce nikdy nekončí. Člověk se svými dovednostmi nikdy nesmí být stoprocentně spokojený. Každý den se učím nové věci.

Zrovna teď mám rozkoukaný úžasný kurz “Professional Wedding Masterclass” od Philippy Craddock, která je úžasnou floristkou a zároveň skvělým člověkem a mentorem. Hltám stories od Mulberry & Moss. 

Doufám, že se od nich nikdy nepřestanu učit a inspirovat, stejně tak jako od spousty dalších žen, jako je je třeba Stáňa Stiborová (které jsem měla tu čest dělat svatební květiny – viz foto), Lilia Khousnoutdinova (mnoho jejích příspěvků na sítích mnou rezonuje a naprosto s nimi souzním) nebo třeba Kateřina Říhová z Reparády (její oblečení naprosto miluji).

Všechno to jsou ženy, které žijí svůj život, tak jak ho cítí a zároveň jsou pro mě obrovským zdrojem inspirace a vědomostí. Ale o nich vám napíši příště. A to všechno jen dokazuje, že pokud víte co chcete a tvrdě pro to dřete, tak to dokážete. Jasně, je potřeba mít trošku talent. Začátky jsou s ním jednodušší, ale k úspěchu vás nedovede. Tam se dostanete jen tvrdou prací a odhodláním.

Věřte samy sobě!

A jak to mám dnes? Připravuji nádherné svatby (to jsem tedy dělala vždycky) ale už se nebojím. Vím, že mám zkušenosti, vědomosti a že svoji práci miluji. Vím, že chci tvořit nádherné svatby, kde květinová výzdoba hraje hlavní roli, proměnit prostor pomocí květin tak, aby se hosté přenesli na nevšední místo, kde zapomenou na starosti běžného života. Poskytnout květinami únik a vytvořit pohádku.

Dnes už vím, že to všechno umím. A taky vím, že moji klienti moji práci milují. Vím, že nemusím přijímat všechny svatby. A také je nepřijímám. Pracuji s klienty, se kterými jsme na stejné vlně estetické i lidské. A z výsledku jsem pak všichni nadšení. A musím říct, že jo vážně super. Přesvědčte se sami ve fotogalerii.

Dnes už mám na kontě přes 140 nádherných, dech beroucích květinových výzdob. A těším se na ty letošní, protože ač se od začátku snažím podávat maximální servis a výkon, tak se zkušenostmi roste kvalita a velikost svateb. No a ty letošní budou prostě nádherné!

Nic z toho by ale nebylo možné, kdybych svoji práci naprosto nemilovala. Protože láska hory přenáší. A tak prosím, jděte si za svými sny! A nikdy nevěřte tomu, kdo vám říká, že práce není od toho, aby vás bavila!